MŮJ POROD - 3.část

By K. - 10:00

Tak dneska mám pro vás velké finále 💗 Jdeme rovnou na to!

Adámkovi se ven moc nechtělo, protože jsem dost dlouho nečůrala a tak přišlo na řadu vycévkování močáku. Taky absolutně nebolestivý zákrok a jak mě PA chválila, kolik toho čůrám a kolik toho v sobě mám, dokonce i manžel. Pak jsem tlačila zase, PA strašně povzbuzovala jak to dělám dobře a že tlačím krásně. Manžel držel mou hlavu a to bylo úžasný, to tlačení mě hrozně pomáhalo - na konci ty kontrakce byly prostě nejlepší. Ale Adámkovi se v bříšku prostě líbilo a i když byl hlavičkou napasovaný dole, strašně se chtěl vysouvat nahoru. 

Protože jsem tlačila "naprázdno" už docela dlouho a PA mě nechtěla vysilovat, přišlo na řadu troška oxytocinu a ten královsky zabral. Po pár zatlačení jsem cítila, jak to začíná báječně postupovat. Občas PA odešla a já tlačila sama, ale s ní to byla úplně jiná liga a šílená pomoc. Já prý potom na manžela "kolik tam měla prstů, dva, tři?" A on prý "ta tam měla celou ruku prosimtě" 😂Pak PA zavřela okno, šla si pro nějaké nástroje a už jsme věděli, že miminko za chvíli bude s náma. 


Zatlačila jsem a cítila jsem jak se začíná prořezávat hlavička a začala se šíleně těšit, takže to tlačení pak šlo strašně snadno. Hrozně jsem myslela na to, jestli to bude podobný jako Aniball ikdyž jsem kvůli Adámkovi který byl už hodně dole moc nemohla nacvičit. Říká se tomu kruh ohně, tak silně bych to nenazvala, jen mě to trošku štipkalo, nic víc. Hlavička byla venku asi na dvě zatlačení, pamatuji si, že PA řekla že vidí temínko a vlásky a manžel nakoukl a taky říkal, že už vidí temínko a pak to šlo suprově protože mě to hrozně nakoplo a už jsem ho prostě potřebovala nutně vidět, na druhé zatlačení hlavička venku, třetí že už jdou ramínka a pak ani nevím jak rychle Adámek vystřelil. Vůbec neplakal, jen jakoby něco řekl na přivítanou, ale pláč to nebyl.

Pamatuji si, že PA měla docela strach, že miminko bude větší a budu potřebovat nástřih, pořád opakovala že jsem malinká a hubená - to zrovna 😀 Ale nakonec se to zvládlo absolutně bez nástřihu, jen slabounké poranění-škrábaneček což říkala, že absolutně nic není.  Adámka mi hned přiložili na hrudník a bylo to prostě neuvěřitelný. Přišla doktorka, dole to hezky umrtvila a udělala tři malé stehy, opět nebolestivé. Adámek byl tak krásně teploučký a hlaďoučký a nikdo nevěřil, že tohle je čerstvě narozené miminko, vypadal jak vykoupaný a naolejíčkovaný, prostě princátko. Nechal se dotepat pupečník, manžel přestřihl šňůru a pak krásně vyšla placenta, kterou jsme samozřejmě chtěli vidět. Oba nás překvapilo jak byla malá a prostě pěkná - živila naše dítě. 


Pak už následoval bonding, kdy jen Adámka vedle mě zvážili a změřili a pak hned kůže na kůži, pod červenou deku a přisátí. Prostě to nejvíc. Nad ránem, za štěbetání ptáčků, jen my tři. Hned jsme volali rodičům a babičkám, všichni na to čekali jako na smilování. Pamatuji si, že moje mamka měla ten den nedostupný telefon, jak jí pořád někdo volal kvůli porodu. Poté mi PA chtěla pomoct do sprchy, ale já slezla úplně sama a ona prý "kam mi utíkáte, Vy jste snad nerodila" 😀 Pak už jsme přešli na nadstandartní pokoj, kde jsme spolu byli všichni tři celé tři dny. Adámek se hned krásně přisál, já druhý den po porodu kojila mlíčko (teď trošku aktuálnější verze) - a ačkoli si pořád přijdu jak zfetovaná protože mi pořád euforií nejde spát a vybavuji si porod a že máme úžasnýho syna, je to to nejlepší. I tenhle příběh píšu v šíleném stavu, kdy nevím jestli sebou za chvilku nešvihnu, protože potřebuju vzduch. Ale Adámek je tak neskutečně hodné a klidné miminko, že je to spása. Manžel je úžasný, krásně se stará. Všechna vyšetření jsou absolutně v pořádku a zítra jdeme domů kam se šíleně těšíme a pořád nemůžeme uvěřit, že už to máme za sebou a zítra naše ňuňátko povezeme v nosítku. Tohle SAKRA doporučuju všem!!! Ještě mě pobavila známá, co potom viděla fotky u mého taťky pár hodin po porodu a říkala, to není možný jak ta Katka vypadá, já jsem byla ráda že můžu na záchod, ona namalovaná, vyžehlený vlasy 😀 Mě to prostě nedělalo problém, pár dní před tím totiž porodila Kate a všichni obdivovali jak může vyjít takhle nachystaná, já kdybych měla kulmu, tak si i vlasy navlním - ale to jen tak pro pobavení 😋

TAK A JE TO, TO NEJKRÁSNĚJŠÍ ŠTĚSTÍ NA SVĚTĚ 💙 DOUFÁM, ŽE SE VÁM MŮJ POROD LÍBIL A VŠEM PŘEJI AŤ JE TAK SKVĚLÝ JAKÝ JSEM MOHLA PROŽÍT JÁ.

  • Share:

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Neuvěřitelné ale krásné. Zatím dítě svoje nemám a ani nečekám ale až to jednoho dne nastane, tak se toho hrozně bojím. Já vím, přežila to každá ale přijde mi to jako hrozná představa. Přeji hodně štěstí s malým a ať si užíváte každý společný den a dík i tvému skvělému manželovi :-*
    Terezah-style

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, je to neuvěřitelně nádherný a silný pouto. Hned od začátku pozitivní myšlení - to je to nejlepší co můžeš udělat :) Přesně tohle si neříkej, že to přežila každá, já to PROŽILA a hned po porodu jsem známému řekla co se mě ptal jaké to bylo, že bych rodila klidně hned 10x :) Byla to smršť hormonů a to tělo fakt ví co má dělat. Děkuju moc <3

      Vymazat

Děkuji ti za milý komentář! <3