MŮJ POROD - 2.část

By K. - 10:00

Dnes pro vás mám pokračování mého porodu 💕 Zase je to propojené s tím, co jsem si napsala ihned po něm.

Ještě jsem vyplňovala nějaké papíry, pro mě to bylo absolutně v pohodě, napsala bych jim tam klidně slohovku 😀 Šli jsme tedy na porodní box a měli jsme absolutně vynikající porodní asistentku. Neskutečně sympatickou, empatickou a lidskou - byla už u mé prohlídky a hrozně se mi líbila a doufala jsem, že mě bude rodit ona. Takže jsem jí pak skoro ani nevěřila, že mám takový štěstí. Navíc jsme těsně po porodu zjistili, že bydlí kousek od našeho města. S porodním plánem nebyl absolutně problém a vše se bralo jako samozřejmost. Rodila jsem v Bohunicích a neměnila bych!

Já si hrozně přála jeden porodní box který jsme viděli při prohlídce když jsme tam byli dřív a měli jsme úplně úžasný prostor. Velký, s telkou a obří okna. V porodnici zrovna skoro nikdo nerodil, snad jen jedna paní která tam potom docela křičela, takže jsme měli výhodu že jsme si mohli vybrat místnost. A s manželem jsme jen poslouchali takový vzdychání od té paní odvedle - ale mě to nijak nerozhodilo, říkala jsem si "hysterka" a vzpomněla jsem si na sousedku co mi říkala jak kdysi rodila a taky tam někdo křičel a pořád dokola si říkala co to je za hérečku, když to řvaní a křičení tě vysiluje mnohem víc než samotný porod. Rodila jsem večer, takže to bylo pro mě super, protože jsme měli pořád otevřené okna, bylo mi hrozný horko. Na tom začátku května bylo vážně letní horké počasí.  


Tady jsme po porodu, když jsme jeli domů. Já celá bílá, nevylézt z porodnice tři dny bylo vážně za trest.

Na porodním boxe jsme si zapli hokej a já občas vnímala, občas kňourala, že už chci mít Adámka u sebe. Kontrakce se měnili v méně bolestivé jak samotní poslíčky. V televizi probíhaly další pořady a já prožívala pořád to samé, kontrakci, tvrdnutí a chvilku klidu. Občas mě to nutilo zhluboka dýchat. Někdy jsem si zašla do sprchy, ale jak jsem si vždycky myslela, že sprchu a teplo využiju, tak jsem spíš pořád chtěla otevřené okno a větrák. Nejlíp mi bylo na houpacím křesílku z Ikee, pak jsem si zkusila lehnout na žíněnku a udělala jsem si takovou postel na zemi, výhoda toho, že mám 150cm a v pohodě jsem se na ní vlezla 😀 Protože to porodní lehátko bylo absolutně šíleně tvrdý. 

PA se chodila dost často dívat, dělat monitor nebo jen kontrolovat srdíčko Adámka. Na začátku jsem dostala antibiotika proti streptokokovi, pak jsem vyzkoušela i čípky na bolest a nějakou kapačku na ulevení od bolesti. Ne že by bolesti byly silné, přirovnala bych je k menstruačním (mívala jsem to sakra silně, takže jsem měla nacvičeno), ale tady u těchto bylo báječný, že na pár minut přestanou. Ale spíš to bylo kvůli tomu, že jsem měla poslíčky dva dny a byla z toho už hotová a vysílená. Porodní asistentka vůbec nechápala kde beru tu energii a sílu, když jsem dvě noci nespala. Pak mi nabídla klystýr a já jsem s radostí kývla, protože jsem na WC nebyla vážně dlouho, zkrátka teplá voda do zadku a pak smršť na záchodě, ale při porodu aspoň hezká jistota. Nevím, co na tom všichni mají za hrůzy. Soused si to provádí sám 😂

Pěkně jsem se otvírala, asi po hodině na porodním boxe jsem byla na 3 cm, pak si pamatuju že už nějak na 6 a pak na osm. Šlo to docela rychle a utíkalo nám to hezky. Měli jsme docela hlad, protože jsem dva dny skoro nic nejedla, tak jsme pojídali nějaké sladkosti co jsme měli sebou v tašce a hlavě jsem hodně pila, hlavně hruškový džus na energii. Někdy než jsem byla otevřená na 8 cm mi PA píchla vodu, což nebylo vůbec bolestivé, příjemně to luplo a to teplo jak voda vytekla bylo super. Voda byla čirá, takže jsem měla radost v jaké vodě si Adámek 9 měsíců plaval. Po chvíli jsem začala cítit velký tlak a nutkání tlačit, snažila jsem se to vydržet co nejdýl, ale PA říkala, ať si klidně zatlačím. Takže jsem začla "trénovat" v různých polohách. Na žíněnce, o křeslo, PA chtěla ať zkusím na boku, ale to se mi vůbec nelíbilo. Nejvíc mi vyhovovalo mít pořádně podložené záda, nohy od sebe a pořádně zapřené a tak jsem i nakonec porodila.

A SAMOTNÝ POROD BUDE PŘÍŠTĚ 💗

  • Share:

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ahooj, jee konečně vidím tvou fotku a no jasně že pamatuju! Šílené jak to letí, že už máš miminko a celkově jsou všichni už jinde. K Adámkovi gratuluju <3 já se porodu šíleně bojím.. a to upozorňuju, že ani těhotná nejsem :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někde tu nějaký fotky mám :)) Jojo, mám manžela a mimi, čas hrozně letí, všechno se mění :) A děkuju moc <3 Neboj! Však si přečti, já byla posraná vždycky a teď? Rodila bych klidně 10x :D

      Vymazat

Děkuji ti za milý komentář! <3