MŮJ POROD - 1.část

By K. - 15:18

Krásné odpoledne, dnes pro vás mám tenhle speciální článek a to o mém porodu. Rozhodla jsem se ho rozdělit na tři části, protože věřím tomu, že bude dlouhý a obsáhlý. Hned na začátek chci říct, že tahle povídka bude úplně nejvhodnější pro všechny nastávající maminky co se hodně bojí, protože mám z porodu úžasné zážitky a věřte tomu, že jsem nějaký strašpytel! A tak jsem si řekla, kdy jindy o porodu psát než teď před Vánoci - mimochodem, už nedokážu poslouchat naše koledy, protože v každé větě se zpívá o narození a mě to totálně rozsekává a dojímá 😀 Takže si jdu poplakat i teď, protože jak se znám, slzet oči mi budou za chvilku. A ještě jedna poznámka, protože jsem si hned po porodu napsala jaké to celé bylo, berte to trošku s rezervou. Ale věřím, že právě tak je to plné emocí a možná drobných chyb. Ale říkám, psala jsem to pár hodin po porodu.

Dřív jsem z porodu měla panické hrůzy, šílený strach a možná i fobii, říkala jsem si, že bych nejradši rodila císařem nebo měla dítě adoptované. Pak ale všechno změnilo těhotenství, hormony a příroda začala pracovat na maximum a já byla nejšťastnější na světě a těhotenství jsem si skvěle prožila, byl to nádherný čas a na porod jsem se šíleně těšila a byla zvědavá co to vlastně bude a jak bude moje tělo pracovat. Takže tady jde vidět, jak je porod o hlavě a myšlenkách, co si přejete, to se vyplní!



























Adámek měl termín podle menstruace právě osmého května, ale podle ultrazvuku 15.května. A tak jsme si užívali čas u našich, ale já už v neděli začínala něco tušit. Bříško pár dní před tím už hodně kleslo a všichni už čekali kdy to bude! Probudila jsem se nějak ve 3 v noci s takovými nepravidelnými bolestmi, které nesílili ale dost u nich tvrdlo bříško. Vlastně za dvě noci se skoro v tuhle dobu Adámek narodil, ve 3:40 ráno. Zkoušela jsem teplou vanu, ale nějak extra nepomohla. Vždycky při nástupu poslíčků jsem se trošku zakroutila a tak to trvalo vlastně každých pár minut s rozestupy. Takže jsme se pro jistotu sbalili, aby jsme byli blízko porodnice a hlavně doma. Čekala jsem že manžel bude panikařit, ale v tomhle mi důvěřoval a věděl co je pro mě správně. Jen si pamatuji, jak chtěl pořád volat do porodnice. A taky jsme tam volali a povídali, co se mi děje 😁

A aby jsme se pobavili, tak vám musím říct historku co se stala asi týden před porodem. Byli jsme u našich a já šla na wc a když jsem chtěla spláchnout, tak jsem se podívala do záchodu a tam byl nějaký chuchvalec něčeho. Tak jsem celá rozvířená seběhla po schodech dolů kde byli naši a manžel a řekla jsem mamce ať jde rychle nahoru. Nejdřív teda manželovi. Chudák taťka tam zůstal sám a myslel si že už rodím 😁 Prostě jsem si myslela, že už je to ta hlenová zátka a protože před mamkou se prostě nestydím a není za co, tak se na to šla podívat taky a že "hmm pěkný, Katy, ty už budeš rodit". Teď se u toho fakt šíleně směju, taťka ze zdola "tak už jedem"? 😁 No a tak jsme si tedy mysleli že už je to ono a pak jsem si říkala, že to přeci jenom bylo nějaký trošku divný a že dole se nic jako neděje. A pak z mamky vypadlo, až si to uvědomila, že do záchodu hodila chuchvalec ze sušičky na prádlo 😁 Všichni jsme dostali totální záchvat a prostě na tom jde vidět, jak lidi co už čekají na ten porod, jak jsou úplně zcvoklí a vidí ten porod prostě ve všem 😁

Ráno jsme se rozhodli raději zajet do porodnice, sice jsme měli jít na monitor až desátého, ale já cítila, že něco už se chystá. Udělali mi monitor, který vyšel krásně s tím, že čípek je na sedmičce a otevřená na prst. Takže jsme jeli domů a probíhali další poslíčky, já se u nich občas dost kroutila a kvílela a přitom jsem se dívala na hokej, bylo mistrovství. Byla to prostě taková menstruační bolest, na kterou jsem zvyklá. A takhle to pokračovalo celý den a celou noc, vlastně jsem vůbec nespala a ani nedokázala jíst. Další den to mělo úplně stejný průběh s tím, že jsem k večeru cítila, že už kontrakce zesílily a dost jsem u toho naříkala. Přirovnávám to k tomu, jakobych si při mé menstruaci nemohla vzít prášek na bolest. Skákalo to vždycky kolem minuty až tří. Ještě odpoledne odešlo kousek hlenové zátky a konečně jsme s manželem měli pocit, že se něco začalo hýbat směrem k porodu a po kontrole večer v porodnici odešla už úplně celá hlenová zátka. Takový špunt co drží miminko. Tak jsme se v 7 večer rozhodli raději do porodnice znova zajet. Takže jsem měla vlastně poslíčky víc jak 36 hodin v kuse. Udělali mi opět monitor, Adámka museli pořádně budit, protože spinkal ale kontrakce už byly jednoznačné. Čípek spotřebovaný, tenká branka a otevřená na 1-2cm. Tak jsem si myslela, že mě pošlou domů a prý "už si Vás tu necháme", tak manžel úplně zajásal a já nemohla uvěřit, že už je to ono.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ 💕

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji ti za milý komentář! <3