MOJE TĚHOTENSTVÍ

By K. - 23:14

Čím vlastně začít, asi bych vás měla seznámit úplně nejdřív s mým průběhem těhotenství, než Vás začnu zahlcovat články o porodu a mateřství :-) Přeci jenom se tu na blogu chci věnovat hlavně tomu. Určitě si nevzpomenu na všemožné detaily, ale na to co mi zůstalo v paměti zkusím sepsat pár řádků, aby vás to neunudilo :-) Ale zároveň chci napsat všechno, od úplného začátku!

Tak přesně teď mi to nevyšlo, článek dlouhý jako ..... Jenže ono to bez té drsné omáčky nejde :-)

Přesně si pamatuji, jak někdy v pubertě jsem zastávala názor "nikdy nebudu rodit"! A tuhle situaci vnímala jako horor a přes to nejel vlak. Pak jsem se seznámila s mým nynějším manželem a všechno se obrátilo. Mateřské choutky jsem najednou dostala v 18ti na střední a představte si, že diskuze o miminku jsme vedli tak nějak hned oba a prostě to vyplynulo úplně přirozeně. Takže s Kubou moc nechápeme ty páry, jak třeba jeden chce dítě a druhý chce pět let počkat. U nás to prostě vzniklo automaticky a vlastně - nikdo o tom nezačal mluvit první. My jsme spolu bydleli ani ne po půl roce vztahu, takže to bude možná tím. Takže bylo rozhodlé, že dítě chceme. Já se pak ale začala nějak bát nebo co, ale Kuba pořád hrozně chtěl. Mezitím čas plynul a ze "sna", že budu taková ta holka co otěhotní na střední a odmaturuje se stala klasická nudná realita :-D.. Já chodila na střední, Kuba pracoval, já odmaturovala, pak byl chvíli klid a zkoušela jsem nějaké brigády. 

Pak jsme se vzali, čas plynul a okolí už se začalo vyptávat. Tak jo, začneme se snažit - a vůbec nám nevadilo to slovo, však to taky snaha byla, ať už na to myslíte nebo ne. Ale já na to myslela sakra dost, vlastně oba. A ejhle, já otěhotněla ihned! Jenže? Následoval potrat, v 7.týdnu pokud si dobře pamatuji, miminko bez srdíčka a hromada slz a posmrkaných kapesníků. Svět se zbořil a já zažila ten největší hnus co ženskou může potkat. Samovolný potrat. Do dneška si pamatuji jak to na tom wécku probíhalo a jak jsem cítila, jak se ve mě cosi "utrhlo" a vykutálelo se ven. Zakřičela jsem na mamku, že ze mě něco vypadlo a že to vypadá jak játra a bylo jasno. Volala jsem hned doktorovi a ten řekl, ať se určitě zastavím na prohlídku. Naštěstí jsem nemusela jít na čištění a tělo to zvládlo samo, věřím, že to bylo právě kvůli tomu, že jsem nikdy nebrala hormony a prostě moje tělo jelo na přírodno. Protože právě mamka si s tím prošla několikrát, oba i s tátou byly velkou oporou. Ale stejně to začalo být takové promlčené téma. Ale zkoušeli jsme to brát tak, že příroda věděla, proč tohle miminko na svět přijít nemá. Pak se situace opakovala, na těhotenském testu zase ty dvě //, tentokrát však biochemické těhotenství. Naštěstí to není taková tragédie a stane se to skoro každé ženě a ani o tom neví. 

A tak jsme trošku zvolnili. Jenže v létě jsme se dozvěděli, že manželův táta je nemocný a má rakovinu. Jelo to rychle. V dubnu zpráva, že té šíleně hnusné a nejzákeřnější formě rakoviny podlehl. Člověk si fakt říkal, jak je život hnusnej. Dlouho nám a našim hlavám trvalo, než jsme ten fakt nějak vstřebali. To jsme se vlastně v březnu vrátili ze Seychel a všichni tak nějak čekali, že se nám zadaří tam. Ale na co drahý luxusní dovolený :-D.. Děláme si teď srandu, nám stačí léto a náš obývák :-) Nechali jsme to plynout a řekli si, že kašleme na snažení a zkusíme to co skoro všichni - že na to nebudeme myslet. A ono nic a trvalo to dlouho. A já chci všechno hned, samozřejmě. Jenže protože razím heslo, že co si přeješ to se vyplní, udělala jsem úplný obrat. Zavelela jsem a šlo se na to! Všemožné bylinky, čaje, polohy, vitamíny, gely, prostě všechno. No a bylo to. 

Přišel srpen a my šli na letní procházku s pejskem a já tušila, že se něco děje. Od rána nalité prsa a byla jsem tak unavená. Dokonce ty prsa zpozorovala i mamka. A tak jsem Kubovi řekla "hele, zajeď do dr.Maxe pro test", tak ho šel hrdě koupit - vždy chodil rád :-) Doma vybalil nákup a já šla testovat. V šest večer, takže myšlenky byly, že je večer a HCG v moči už není tolik, takže nesmím jančit když tam nic nebude. Jenže ono bylo a bylo to okem viditelný! Hurá! Úplně se mi roztřásli ruce a zavolala jsem "lásko, já jsem asi těhotná!", Kuba doletěl a nemohl tomu uvěřit. Pak mě zaúkoloval a asi tři dny v kuse jsem si musela dělat test, ráno a večer, aby to opravdu potvrdilo tu naši vysněnou skutečnost. Když už se čárka ztmavila úplně a Clearblue jasně prohlásil těhotenství, řekli jsme to i taťkovi, mamce jsem to volala hned po tom prvním testu :-) Bylo zrovna vinobraní a pamatuji si na ty první cesty pro hrozny s pocitem, že jsem konečně těhotná! 


1.TRIMESTR
Doktorka mi potvrdila těhotenství v 8.týdnu, chtěla jsem tam jít až tehdy, kdy srdíčko prostě bít a být musí. A ona řekla "gratuluju"! Úplně se mi rozklepali nohy. Bylo to tam, na fotce takový malý čmáraneček, ale srdíčko bilo jak o život. A dokonce řekla, že vidí malinké pohyby. Byla jsem v sedmém nebi. Najednou jsme všichni byli tak šťastní a já dostala ten nejkrásnější dárek k narozeninám. Začali první mírné nevolnosti a změny chutí. Byla jsem extrémně unavená a klidně prospala celý den. Občas mi bylo tak šoufl, že jsem musela stát u okna a dýchat vzduch. Nezvracela jsem, ale musela jsem jíst všechno suchý. Kdybych snědla třeba jogurt, letěl by ven. Potom už následovaly i nějaké kontroly a důležitá vyšetření. Krev, NT screening, šíjové projasnění. Já se ničeho nebála. Od toho momentu, co jsem zjistila, že jsem těhotná se mi totálně změnil mozek! Mateřský hormony fungují luxusně. Najela jsem na pohodu a pozitivní myšlení a nějaký hrůzy se mi ani nevybavily. Vyšetření vycházeli nejlíp jak mohli 1:20 000, což je sakra parádní výsledek a měli jsme neuvěřitelnou radost. Ultrazvuk ve 12.týdnu byl krásným zážitkem pro nás oba, protože Adámek na něm byl hrozně rozkošný. Tak se tam pohupoval, ruky za hlavou (jako teď když se koupe ve vaničce) jak někde na pláži a prostě nám přišlo, že se usmívá :-) Doktor to skvěle komentoval a Adámka hrozně chválil a pak řekl, že je to kluk. Bože, já co si vždycky přála holku a prohlašovala, že kluka fakt nikdy! Ale já se začala tak šíleně těšit a tak rychle jsem si zvykla na to, že doma nebude nic přeslazeného a nosím v sobě Adámka, že to ani možné není. Jméno jsme měli vybrané už dávno. Po tomhle vyšetření jsme to začali oznamovat okolí, ale někteří to věděli mnohem dřív. Vlastně docela dost lidí. Nemuseli jsme nic říkat, stačilo že jsem někam přišla a všichni hned komentovali jak je Kačka šťastná a jak má jiný oči. 

2.TRIMESTR
To se blížili Vánoce a my si užívali toho, jak se bříško zvětšovalo a čekali na ty pohyby miminka! A když jsem pekla cukroví a pohupovala se na židli, tak mě něco polechtalo a já věděla, že je to on. Že na mě ťuká naše mimi. Hned jsem to volala manželovi a našim :-) Bylo to už v 16.týdnu! Nejlíp jsem to cítila na zádech a pamatuji si úplně přesně, že Kuba to strašně dlouho necítil. Pak se tam už úplně mlel a ta jeho chlapská ruka to pořád necítila! Pak se to ale zlomilo a konečně ho cítil, poslouchal bříško a bylo to hrozně sladký. Culím se u toho teď jak dement a už mi slzí oči... Achjo! Pak probíhali zase nějaké kontroly, vyšetření na těhotenskou cukrovku kam jsem vůbec nechtěla jít, ale byla jsem tam dokopaná, ale všechno vyšlo v pořádku. Jen jsme půl dne proseděli u doktorky, ale naštěstí v hezkém prostředí. Takže tři odběry, před tím jsem hrozně dlouho nemohla nic jíst, což byl pro mě horor a vypít ten sladkej hnus, no, dobře mi brněl jazyk. Jako Sprite bez bublin.. Vlastně po prvním trimestru, kdy jsem zhubla nějak o 3kg mi váha začala jít pomalu nahoru a na konci těhotenství už jsem se radši ani nevážila :-D.. Ale přibrala jsem nějak 17kg. Taky se mi dost rapidně vlastně změnili chutě. Z milovníka ostrého se stala závislačka na tuně čokolád, džusů a ovoce. Milovala jsem to! Vlasy a nehty rostly extrémní rychlostí - chlupy na nohách taky, takže konec slávy :-D.. Ale ta krásná pleť. Říká se, že holky berou mamince krásu, to mě vždycky pobaví. Protože náš model vylezl jak kdyby byl zrovna na nějaké oleo proceduře :-)) 














3.TRIMESTR
Bříško rostlo sakra hodně a při mých 151cm bylo docela veliký a těžký. Začalo to jít poznat, boty bez tkaniček byly samozřejmostí. Nějaký každodenní mazání se Bi-oilem a všemi možnými olejíčky, bylo k prdu, dole mi břicho stejně popraskalo a strie po porodu mám skoro nad pupkem. A víte co? To jsou první strie, co miluju. Ty na těch bocích a zadku už jsem tak nějak přestala řešit a nebojím se je ukázat, nemáme gumu, ale kůži! Absolvovali jsme ještě oslavu známého, kdy si všichni tak nějak přáli ať tam začnu rodit :-D.. Dostávala jsem komplimenty ze všech stran, všichni sahali na divokého Adámka v bříšku, dokonce i chlapy! To naše miminko bylo totiž pěkný divoch už z bříška, miloval jízdu autem a rádio a samozřejmě kopání v noci a ve 4 ráno :-) 

V březnu jsme oba byli dost nemocní, takže kašlání s tím obrovským břichem bylo fakt peklo. Nějak nás to všechny skolilo. Chodila jsem nemocná na krátký procházky s naším voříškem a cítila jsem, že už tu dlouho nebude. Začal se hrozně táhnout, pořád jen spal a zakopával. Všichni jsme ho tak milovali, byl tu s námi 15 let. Ale jedno jarní odpoledne jsme řekli že se půjdeme projít, dali jsme ho do auta a on spadl. Asi mrtvička, chudinka se počůral, pomateně chodil, ale ještě se dokonce ládoval! Hned ten den jsem to rozhodla, že to nezvládnu. Tu starost a to myšlení, že pokud odjedeme nakoupit jídlo a on někde bude ležet. Že teď už prostě stejnej nebude a u našich být nemůže protože tam jsou desítky schodů. Jeli jsme 30km k jeho doktorovi a byla to ta nejhnusnější cesta. Seděla jsem vedle něho a jednou rukou hladila jeho a druhou bříško a kupodivu klidného Adámka. Cítil jak jsem byla v háji. Ale já byla silná a musela jsem být a jinak to nešlo. Hladila jsem ho na tom stole u doktora, když mu píchl injekci a pusinkovala jsem ho. Pak jsme odjeli a bylo prázdno. Manžel si vzal dovolenou a prostě jsme pořád brečeli. I teď řvu jako blázen. Ti psi prostě přirostou k srdci a je to hrozně silné pouto. Jenže on věděl, že by jsme tu starost o něj s Adámkem nezvládli. Bylo to hrozně těžký, ale já se musela dát do pohody kvůli miminku. Zkoušela jsem nějaké homeopatické tabletky na uklidnění a docela zabrali. 

Jak jsem se dala do kupy, začala jsem se trošku zajímat o porod a zkoušet nějaké bylinky a tak. Ale o tom vám povím ještě víc. Bříško klesalo a já cítila, že už to bude každým dnem. Potom vám povím jednu hrozně vtipnou historku toho, jak když všichni čekají na ten porod, tak si vydedukují i nemožné :-D.. Všechno to vlastně začalo v neděli 6.května, ale o tom až později! <3

Já doufám, že se na finále budete těšit. Ale myslím si, že popis porodu zabere ještě víc řádků než devíti měsíční těhotenství :-D Když ono to jinak nejde, ale pokud jste to přečetli, moc si toho vážím!

  • Share:

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Super clanok, docitala som cely :) uz sa tesim na clanok o porode :) ja mam doma dvojtyzdnove babatko tak som si pekne pripomenula aj svoje tehotenstvo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi mi udělala radost :) Jee tak užívej!

      Vymazat

Děkuji ti za milý komentář! <3